Klebcův koutek poezie II

Balada o mladém myslivci a starém posedu s dobrým výhledem, ale prohnilou konstrukcí

(složil Karel)

Šel myslivec na čekanou
(detaily teď nechme stranou)
vylezl si na posed,
bohužel však naposled.

Klebcův koutek poezie I

Po poradě s kolegy z MKD jsme se rozhodli odvést Vaši pozornost od předvánočního shonu trochu jiným směrem. Vypouštíme na můj blog novou rubriku "Klebcův koutek poezie", kde budeme uvádět naši původní, přesto však vysoce kvalitní tvorbu. Každý přispěje svým dílem. Otevírá Přéma veršovanou bajkou o králi zvířat.

Král zvířat

Ze všech zvířat v Africe
strach má jenom ze lvice.

Multikino?

Zdravím aktivní důchodkyně Bóženku a Růženku. My si tady myslíme, že aktivní důchodci by se měli organizovat a více se v dnešní společnosti prosadit. Navrhl jsem na dnešní schůzi klubu MKD, abychom s Vámi formálně navázali družbu, neboť jste nám velkým vzorem, protože držíte akčně krok s dobou a nebojíte se všech těch Hypernov a multikin.

Bohužel schůze dnes nebyla usnášeníschopná, protože Přémovi se zalíbil ten nápad s ochutnáváním a přemluvil Frantu, ať donese svoji loňskou jabkovici.

Taky si nejsme jistí, co je to multikino. Ptali jsme se Karla - u nás platí za světáka, protože byl od revoluce už čtyřikrát v Praze. Říká, že je to druh kina, co hraje víc filmů najednou.

To se nám zdálo divné, protože tak velké plátno nemají určitě ani v Praze. Nebo to promítají přes sebe? A taky zvuk - to se navzájem neruší? Nebo to nějak střídají? Karel nevěděl, protože prý nikdy nešel dovnitř, že to bylo drahé.

Bodejť - má recht. Proč by taky platil za víc filmů, když přišel jenom na jeden. U nás máme obyčejný letní monokino. Hraje jenom o prázdinách v sobotu, když přijde alespoň deset lidí a úplně to stačí.

Ještě se ozvu ohledně té družby.

Koncert II

Tak jsme si v krátké době prožili druhé vánoční vystoupení. Ale tentokrát velice umírněné. I když bylo vidět, že diváci čekali víc, omezil se náš mladík na několik málo hlášek, ale jinak byl docela umírněný.

Od minulého týdne nás ale ve městě zdraví náhodní kolemjdoucí - účastníci koncertu a někteří nás i zastavují a gratulují. No nevim.

Vánoční koncert

Včera dolu do města zase jednou dorazila kultůra. Nebývá to často, ale stane se to i u nás, zvlášť teď před svátkama jsou různé kulturní akce - ve škole na schodech třeba zpívají děcka pí učitelky Zelánkové, s pojízdnou knihovnou přijel spisovatel z města a četl nám něco z nějaké knihy a tak. Taky v jednotě konečně vypnuli Evropu Dvě a hrají koledy, takže i to nakupování je takový nějaký kulturnější.

No a právě včera byl v městě v sále hudební školy koncert žáků. Náš Maťej, bude mu pět, tam taky dochází zpívat s nejmladšíma, řikají si Berušky. Tak jsem nešel na mariáš a jeli jsme večer s celou rodinou za kultůrou. Byla to velká sláva, paní ředitelka je distinguovaná paní, bývalá operní pěvkyně z Prahy, a bere tyhle věci dost vážně.

Měl jsem hlad, tak jsem do sebe před odjezdem hodil ještě dvacet deka rybího salátu.

Učitelkám na úspěchu vystoupení zřejmě dost záleželo a proto těsně před začátkem ještě udělali zkoušku, na kterou bylo vidět.

Bylo vidět hlavně to, že vystoupení úplně hladce neproběhne. Zatímco všechny děti navlečené do převleků berušek poslušně odříkávaly texty a na povel tleskaly tam, kde se to má, náš Maťej se soustředil hlavně na krovky nového beruškového převleku a mátožil se kolem.

Hlediště bylo naťesnané židličkama a když se zaplnilo, začlo být trochu dusno. Maňula si čichla a šeptala tak, aby ji bylo dobře slyšet, že prý "kterej dobytek se nacpal před koncertem rybama". Rozhlížel jsem se kolem, aby všichni viděli, že i já takový nekulturní přístup nechápu a zbytek večera jsem se snažil dýchat nosem.

Koncert začal.

Vstupní číslo s básničkou ještě docela probíhalo podle plánu učitelek, náš mladý alespoň přibližně otevíral pusu, kde měl, ale slyšet nic nebylo. Pak ale začal nabírat obrátky.

Při další písni se pohyboval po jevišti a rozevlátě se proplétal mezi spořádaně recitujícími dětmi. Jakmile písnička skončila, vyskočil před řadu dětí a vytáhl si hadříky masky nad hlavu, aby všichni dobře viděli a zvolal do hlediště: "My máme krovky!".

Naši se červenali, diváci se smáli a to neměli dělat.

Podpořen povzbudivou reakcí publika se náš Mates při následující písničce rozkýval do neuvěřitelně dynamických pohybových kreací a zpíval velmi silným, až tygřím hlasem. V jednu chvíli se mi zazdálo, že při zvlášť vydatném bočním výkyvu smetl nejbližší holčičku až za zadní řadu, ale pak jsem si říkal - když se dlouho neobjevovala - že se mi to asi jenom zdálo. Ale nezdálo, ke konci ji našla a postavila učitelka. Náš mladý si ale ničeho nevšiml a předváděl se dál.

Před poslední písničkou na sebe s paní učitelkou vzájemně dělali "Pšt, pšt!" a konce veršů poslední písně "Vsadili se srnci" vykřikoval velmi silným hlasem, k čemuž strhnul i ostaní do té doby celkem nevýrazně vystupující hochy.

Publikum šílelo nadšením. S posledním veršem písně se hrdina večera vyšvihl z chumlu nadšených kluků, plynulým skokem se s rukama nad hlavou přenesl do čela sborečku a zařval mocné tygří "Uáááá!".

Načasování by nemohlo být lépe naplánované a sukces to byl plný. Divácí smíchy padali ze židlí a nadšeně aplaudovali.

Jaká bude ale další budoucnost našeho mladýho ve sboru zatím není uplně jasné, protože, co si budeme povídat, paní učitelky měli s přípravou dost práce, která přišla trochu vniveč. Snad to pochopí a já Vás o dalším vývoji budu ještě informovat.

Klebec se hlásí II

I ty méně bystré čtenářky (které na můj blok ale nechodí!), by už jistě pochopily, že to s projektem 365 neklape úplně tak, jak by mělo. Asi mám totiž nějak porouchaný aparát, nebo ten film jsem tam měl dát nový a né ten co mi zbyl po dovolený v Jugošce eště jak jsme byli s Novoťákama v osmaosumdesátym.

No stalo se co se stalo, fotky néso žádné, tož proto ta pauza. Ale už jsem to překona a budu psát dál, asi né každý den, ale občas jo.