Dnes ráno u snídaně jsme tak ňák úplně spontánně začli s Máňou pět Tiše a ochotně purpura na plotě zvoní, tiše zvoní.
Mělo to takový jako zvláštní zvuk - pak jsme se shodli, že to byl možná dvojhlas. A možná, že chvílema to byl i kánon.
čtvrtek 23. prosince 2010
středa 22. prosince 2010
Sušenky - pokračování
Hm, tak to bude náročné. Vše jsem odměřil, smíchal jsem ingredience v misce a šel si dočíst zbytek receptu: "vypracujeme těsto z mouky, sýra a másla, uděláme placku a potřeme vejcem".
A jak to mám asi potřít vejcem, když je mám už všechny tři rozmíchaný v mouce??
A jak to mám asi potřít vejcem, když je mám už všechny tři rozmíchaný v mouce??
Sušenky
Rozhodl jsem se pomoct v kuchyni a upéct nějaké sýrové sušenky, nebo co. Klebcová mi dala recept a tam píšou, kolik čeho se tam má dát: 120g mouky, 120g másla, 120g sýra, vejce, sůl.
Tak nevim: sejra, mouku a máslo vážej přesně - div né jako v apatyce, ale kolik tam mám dát těch vajec, to nenapíšou.
Zkusim tam dát tři.
Tak nevim: sejra, mouku a máslo vážej přesně - div né jako v apatyce, ale kolik tam mám dát těch vajec, to nenapíšou.
Zkusim tam dát tři.
Šunka z města
Jsme zpět. Nakoupili jsme dva kapry. Když už jeden zasviní celou kuchyň, tak ať je toho dost.
Klebcová přes počáteční odpor nakoupila v Lidlu tolik šunky, co jindy ani za půl roku nedonese!
Klebcová přes počáteční odpor nakoupila v Lidlu tolik šunky, co jindy ani za půl roku nedonese!
Vánoční radosti se započínají (online zpravodajsví)
Šťástné a veselé!
Tak naše vánoční radosti se konečně započaly. Konkrétně tak, že mne naboural auto jeden pán na přechodu pro důchodce (co je ve městě před domovem důchodců). Naštěstí mám pořád aktivované zadní bezpečnostní štíty ve formě závěsného zařízení, které ovšem náraz nevydrželo. Důchodci už taky naštěstí byli přejitý a tak nebyly přejetý.
Událost mně ani Máňu neodradila od dalšího plánovaného výletu na vánoční trhy (odpoledne).
Pokud se v pořádku vrátíme, budeme dále informovat.
Tak naše vánoční radosti se konečně započaly. Konkrétně tak, že mne naboural auto jeden pán na přechodu pro důchodce (co je ve městě před domovem důchodců). Naštěstí mám pořád aktivované zadní bezpečnostní štíty ve formě závěsného zařízení, které ovšem náraz nevydrželo. Důchodci už taky naštěstí byli přejitý a tak nebyly přejetý.
Událost mně ani Máňu neodradila od dalšího plánovaného výletu na vánoční trhy (odpoledne).
Pokud se v pořádku vrátíme, budeme dále informovat.
čtvrtek 9. prosince 2010
Proč jsem dneska neměl volný večer
Tak jsem se chtěl večer podivat na ten přírodopisný film o vorvaních, poněvadž Máňa jela zase na tu zumbu. To jsou prý nějaké kovbojsko-erotycké tance. Nevím teda přesně, co tam Máně dělá, protože na kovboje si už nehrajeme dávno. Asi že tam chodí s ostatníma babama - nejspíš tam jenom tak kafrají.
Jako obvykle popadla koště a vyrazila (to koště si bere s sebou na sníh, dopravuje se normálně autem!). Jenže než tam dojela, napadlo dalších 20 cm sněhu a hlavní cvičitelka pro samé závěje vůbec nedorazila.
A tak ji mám zpět místo vorvaňů.
Jinak se dneska nic zvláštního nestalo.
Jako obvykle popadla koště a vyrazila (to koště si bere s sebou na sníh, dopravuje se normálně autem!). Jenže než tam dojela, napadlo dalších 20 cm sněhu a hlavní cvičitelka pro samé závěje vůbec nedorazila.
A tak ji mám zpět místo vorvaňů.
Jinak se dneska nic zvláštního nestalo.
úterý 7. prosince 2010
Klebec a zima jsou zpět!
Rok se s rokem sešel a máme tu zas zimu jak má být a chvílema sněží, že by jeden Mařenku pro pivo nevyhnal.
Ale naneštěstí každej druhej už má tu sněhovou fresu a chodniky jsou čistý jak v létě. Tak ani nechodim ven, když už není na co nadávat. Myslim, že radši oprášim ten svůj blok. Beztak se dějou věci, to budete koukat!
Ale naneštěstí každej druhej už má tu sněhovou fresu a chodniky jsou čistý jak v létě. Tak ani nechodim ven, když už není na co nadávat. Myslim, že radši oprášim ten svůj blok. Beztak se dějou věci, to budete koukat!
úterý 29. června 2010
Holter a já
Holter, to není můj nový přítel ze sousedního Německa. To je takové zařízení, co mi celý den měří tlak. Ale jak jsem se k němu dostal a co z toho zatím bylo, to vám musim vypovědět popořádku.
Takže začalo to, když Máňa chtěla, abych zhubnul - a to neměla chtít! Jednak vůbec nejsem otylý, druhak v mým věku to břiško už tak nějak jako ukazuje, že se máme dobře no a hlavně – já jak se do něčeho dám, tak to beru hákem.
Na zahradě máme pro vnoučata takovou tu trampolínu (aspoň občas k nám zajdou a je to levnější, než bazén). Unese to sto kilo a do toho limitu já se v podstatě skoro vejdu, no a tak jsem zkoušel skákat takový jakože skoky. Samozřejmě pod rouškou večerního šera, aby sousedi neviděli - připadal jsem si jak cirkusák.
A jak tak skáču a potim tuky, tak najednou ta moje pumpička začala jakoby vynechávat nebo co. No nebylo to příjemné: Máňu jsem volat nechtěl, abych ji neplašil (a hlavně by mi pak nedovolila jíst tučný) a zase ta představa, jak mně ráno najdou v trenyrkách pod trampoškou mi moc nepřidala.
Tak jsem šel spát. Ráno plus minus furt stejný. V poledne jsem už panikařil a vydal se do města k doktorovi. V čekárně jsem se usadil mezi lidi, snažil se tvářit co nejmín vyděšeně a čekal na sestřičku.
Na čtení tam měli takový leták o tom, jak je pan doktor dobrej, kde všude už pracoval a taky čeho všeho už v oboru dosáhl. Něco na tom asi bylo, protože už jak jsem si to všechno četl, dělalo se mi líp a líp až najednou mi to začalo bouchat úplně normálně.
Takovej to byl doktor!
Takže jsem se chtěl sdekovat, jenže jak jsem se plížil pryč, vylezla sestra, čapla mě a už jsem byl samá přísavka a že mi prý natočí nejaké ékágébé. Marné byly moje protesty, že jsem v pořádku a že víckrát se mi to už nestane (na trampolínu už každopádně nepáchnu). A hned vyšetření a hned že tenhleten holter.
Takže ten můj holter, milé děti, to je taková krabička, co měří tlak. Vždycky jednou za půl hodiny to napumpuje omotávku, co mám kolem ruky a pak to měří. Zatímco na ruce je omotávka, krabička visí na šňurce pod pupičkem. Aby se pumpovaný vzduch dostal do omotávky, byl jsem vybaven a propojen asi dvoumetrovou hadicí. Proč tak dlouhou, to mi hlava nebere, ale je to tak. Asi měl pan doktor během kariéry v péči nějakého obříka a tak to má pro jistotu Holtra velikosti XXL.
Tu hadici mi asi třikrát omotali kolem těla a poslali mě domu. Doma jsem za chvíli přišel na to, že ta hadice mě různě svědí, tahá a vytrhává se z omotávky na ruce, když se předkolnim při plení. No tak jsem to rozmotal a nechal volně viset ke kolenům a bylo to lepší.
Odpoledne jsem měl vyzvednout děcka ze školky a teď co s tim. No tak jsem to smotal, oblíknul si takový volnější kraťasy, zavěsil smyčky do nich a přitáhl přes to gumu v pase – docela to ani nebylo vidět. Přes to volný tričko.
A tim jsem si připravil trapné chvilky, protože jak jsem dorazil do školky, došel do třídy a ta mladá hezká učitelka mi chtěla něco říct, zrovna mi to začalo pumpovat. A jak ví každý zahradník, když se natlakuje hadice, začne se různě narovnávat a vzdouvat a to přesně udělal ten můj šlaušek v těch volnejch kraťasech. Bylo to dost vidět, i Máňa by se asi divila, ale já se statečně tvářil, jako že nic.
Fakt trapas. Ani se mi o tom radši nechce psát, jak se slečna učitelka červenala!
Zas se někdy ozvu!
Takže začalo to, když Máňa chtěla, abych zhubnul - a to neměla chtít! Jednak vůbec nejsem otylý, druhak v mým věku to břiško už tak nějak jako ukazuje, že se máme dobře no a hlavně – já jak se do něčeho dám, tak to beru hákem.
Na zahradě máme pro vnoučata takovou tu trampolínu (aspoň občas k nám zajdou a je to levnější, než bazén). Unese to sto kilo a do toho limitu já se v podstatě skoro vejdu, no a tak jsem zkoušel skákat takový jakože skoky. Samozřejmě pod rouškou večerního šera, aby sousedi neviděli - připadal jsem si jak cirkusák.
A jak tak skáču a potim tuky, tak najednou ta moje pumpička začala jakoby vynechávat nebo co. No nebylo to příjemné: Máňu jsem volat nechtěl, abych ji neplašil (a hlavně by mi pak nedovolila jíst tučný) a zase ta představa, jak mně ráno najdou v trenyrkách pod trampoškou mi moc nepřidala.
Tak jsem šel spát. Ráno plus minus furt stejný. V poledne jsem už panikařil a vydal se do města k doktorovi. V čekárně jsem se usadil mezi lidi, snažil se tvářit co nejmín vyděšeně a čekal na sestřičku.
Na čtení tam měli takový leták o tom, jak je pan doktor dobrej, kde všude už pracoval a taky čeho všeho už v oboru dosáhl. Něco na tom asi bylo, protože už jak jsem si to všechno četl, dělalo se mi líp a líp až najednou mi to začalo bouchat úplně normálně.
Takovej to byl doktor!
Takže jsem se chtěl sdekovat, jenže jak jsem se plížil pryč, vylezla sestra, čapla mě a už jsem byl samá přísavka a že mi prý natočí nejaké ékágébé. Marné byly moje protesty, že jsem v pořádku a že víckrát se mi to už nestane (na trampolínu už každopádně nepáchnu). A hned vyšetření a hned že tenhleten holter.
Takže ten můj holter, milé děti, to je taková krabička, co měří tlak. Vždycky jednou za půl hodiny to napumpuje omotávku, co mám kolem ruky a pak to měří. Zatímco na ruce je omotávka, krabička visí na šňurce pod pupičkem. Aby se pumpovaný vzduch dostal do omotávky, byl jsem vybaven a propojen asi dvoumetrovou hadicí. Proč tak dlouhou, to mi hlava nebere, ale je to tak. Asi měl pan doktor během kariéry v péči nějakého obříka a tak to má pro jistotu Holtra velikosti XXL.
Tu hadici mi asi třikrát omotali kolem těla a poslali mě domu. Doma jsem za chvíli přišel na to, že ta hadice mě různě svědí, tahá a vytrhává se z omotávky na ruce, když se předkolnim při plení. No tak jsem to rozmotal a nechal volně viset ke kolenům a bylo to lepší.
Odpoledne jsem měl vyzvednout děcka ze školky a teď co s tim. No tak jsem to smotal, oblíknul si takový volnější kraťasy, zavěsil smyčky do nich a přitáhl přes to gumu v pase – docela to ani nebylo vidět. Přes to volný tričko.
A tim jsem si připravil trapné chvilky, protože jak jsem dorazil do školky, došel do třídy a ta mladá hezká učitelka mi chtěla něco říct, zrovna mi to začalo pumpovat. A jak ví každý zahradník, když se natlakuje hadice, začne se různě narovnávat a vzdouvat a to přesně udělal ten můj šlaušek v těch volnejch kraťasech. Bylo to dost vidět, i Máňa by se asi divila, ale já se statečně tvářil, jako že nic.
Fakt trapas. Ani se mi o tom radši nechce psát, jak se slečna učitelka červenala!
Zas se někdy ozvu!
pátek 5. března 2010
Klebcův koutek poezie (už ani nevím kolik)
Nazdar! Tak vás zase oblažím. Tohle teda není báseň, je to text možná budoucí písničky (už i dole ve městě se provalilo, že máme s dědkama bítovou skupinu). Je to písnička něžná a zamilovaná. Až bude první koncert, tak dám vědět.
Miss Cindy
Má vyvolená Božena
tančí v baru u tyče,
a že není sečtělá,
to mi starost nedělá.
Nahá bývá docela,
je nejkrásnější ze vsi,
hodně peněz vydělá,
proto je furt veselá.
Ref (var1):
A mně vůbec nevadí,
že se chlapi koukají,
křivky boků svádí je,
že si šáhnou doufají.
Šéf onehdy měl pindy,
že si říká Božena,
a tak když přišla jindy,
už byla z ní Miss Cindy.
Když křeče na ni útočí,
a potřebuje pauzu,
kol tyče se roztočí,
pustí se a odskočí.
Ref (var2):
A mně vůbec nevadí,
že se chlapi koukají,
dlouhé nohy svádí je,
že si šáhnou doufají.
Velice si přeju aby
nebyl jsem tak nesmělý,
když vidím její vnady,
okem nevím kam kady.
Až má láska dozraje,
a já jí řeknu: "Cindy,
věď mě cestou do ráje!",
snad nepošle mě do háje.
Ref (var3):
Teď mi vůbec nevadí,
že se jen tak koukám,
ta představa mě svádí,
že si šáhnu doufám.
Miss Cindy
Má vyvolená Božena
tančí v baru u tyče,
a že není sečtělá,
to mi starost nedělá.
Nahá bývá docela,
je nejkrásnější ze vsi,
hodně peněz vydělá,
proto je furt veselá.
Ref (var1):
A mně vůbec nevadí,
že se chlapi koukají,
křivky boků svádí je,
že si šáhnou doufají.
Šéf onehdy měl pindy,
že si říká Božena,
a tak když přišla jindy,
už byla z ní Miss Cindy.
Když křeče na ni útočí,
a potřebuje pauzu,
kol tyče se roztočí,
pustí se a odskočí.
Ref (var2):
A mně vůbec nevadí,
že se chlapi koukají,
dlouhé nohy svádí je,
že si šáhnou doufají.
Velice si přeju aby
nebyl jsem tak nesmělý,
když vidím její vnady,
okem nevím kam kady.
Až má láska dozraje,
a já jí řeknu: "Cindy,
věď mě cestou do ráje!",
snad nepošle mě do háje.
Ref (var3):
Teď mi vůbec nevadí,
že se jen tak koukám,
ta představa mě svádí,
že si šáhnu doufám.
neděle 28. února 2010
sobota 27. února 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)