Na této hnusné ledovce jsem si právě málem rozbil hubičku.
3 komentáře:
Anonymní
řekl(a)...
Vy jste asi veselá kopa, pane Klebče! Ráda bych se Vás na něco dotázala. Abyste však věděl, kdo se odhodlal Vám napsati, nejprve se Vám představím. Byla jsem zapisovatelkou a písařkou u nejvyššího soudu. Začínajíc u městského soudečku, dotáhla jsem to až k tomu nejvyššímu. Když jsem před dvaadvaceti léty odešla na zasloužilý odpočinek, pořídila jsem si starší psací stroj značky Remington, rok výroby 1873. Při silnějším úderu jsem se jednou uklepla, prst se mi zasekl mezi klapky, a nešel vyndat. Co Vám mám povídat, revma a artróza udělali své, trošku jsem omdlévala a značně otekla. Tak mě odvezli i s 23,4 kg vážícím strojem na pohotovost. Lékař se snažil prst vyprostit, a co chvilku odbíhal z místnosti, vracejíc se rozesmátý. Nakonec přiznal, že nemá potřebný nástroj a poručil sestřičce, ať sežene Toníka. Přišel mladík v kostkované košili s koženou brašnou přes rameno a nástrojem (obávám se, že nesterilizovaným) odehnul klávesy a prst vyndal. Jó mládí, to se dneska vyzná. Od té doby byly klávesy uhnuté a nešlo s nimi dobře psát. Nejhůř na tom bylo „a“ no, zkuste napsat přítelkyni „Drahá Mařenko“. Taky už je v letech. A to byl malér, když si stroj zapůjčil můj bývalý kolega k napsání několika stížností úřadům, JUDr. Balabec! Pak se na stroj byl podívat jeden opravář a hned poznal, že už nepůjde spravit, neb se už náhradní díly neseženou. Načež mi nabídl, že ho odnese na smetiště, aby mi zbytečně doma nepřekážel. Ještě že jsem mu na to nekývla, velkou náhodou bylo, že hned druhý den u mě zazvonil nějaký pán a nabídl mi za něj celé dvě stovky!! Vnouček mojí dcery, on už je na vysoké škole, si koupil nový kompjútr. Nevěděl co s tou starou šunkou, ale pak dostal výborný nápad a Písí zůstalo u mě. Zkoušela jsem na internetu hledat ve zboží, víte, to je taková prodejna, co o ní hovoří v televizi, novou klec na mého papouška. Asi se mi nějako zatřásla ruka, neboť jste místo klece vylezl Vy, pan Klebec. Koukám, že jsem se rozepsala šířeji, a nyní, jsa téměř na konci stránky, není mi známo proč. Jakmile si vzpomenu, opět Vám napíši. S uctivým pozdravem Zdeňka Bláhová-Stručná
Drahá Zdeničko, bohužel nevím, jakou jinou formou Vás kontaktovat, ale máme něco společného: souhrou náhod na nás obě nějakým způsobem z písí vylezl Klebec (už ani nepamatuju, co jsem to sháněla já). Ale nedá mi to (snad mi pan Klebec odpustí, že píšu Vám..)ale musím Vám napsat, že jsem již dlouho neviděla tak distinguovaný a čtivý sloh, to se už dnes moc nepotká. Víte zprvu jsem měla pocit, že i tyto stránky pana Klebce budou pro nás důchodce čímsi povznášejícím a přínosným, ale v poslední době se z něj vyklubalo pěkné číslo.. však mrkněte na video ze včerejší schůze a buďte ráda, že jste zapomněla otázku. Tož moc Vás zdravím přeji krásné a klidné svátky a děkuju, potěšila jste moji duši Božena Kšandová
Milá paní Boženko, také jste mě moc potěšila. Já to video shlédla. A teď si tu píseň stále notuji a nemohu ji vyhnat z hlavy. Jen refrain se mi trochu poplet, tu kůlnu tam nějak nemohu dostat. Snad si polknu neurol. Až mi ten náš vysokoškolák udělá nějaké bloky, nebo jak se to jmenuje, dám Vám přes pana Klebce vědět, mohly bychom si rozumnět. S úctou Zdeňka
3 komentáře:
Vy jste asi veselá kopa, pane Klebče!
Ráda bych se Vás na něco dotázala. Abyste však věděl, kdo se odhodlal Vám napsati, nejprve se Vám představím.
Byla jsem zapisovatelkou a písařkou u nejvyššího soudu. Začínajíc u městského soudečku, dotáhla jsem to až k tomu nejvyššímu.
Když jsem před dvaadvaceti léty odešla na zasloužilý odpočinek, pořídila jsem si starší psací stroj značky Remington, rok výroby 1873.
Při silnějším úderu jsem se jednou uklepla, prst se mi zasekl mezi klapky, a nešel vyndat. Co Vám mám povídat, revma a artróza udělali své, trošku jsem omdlévala a značně otekla. Tak mě odvezli i s 23,4 kg vážícím strojem na pohotovost. Lékař se snažil prst vyprostit, a co chvilku odbíhal z místnosti, vracejíc se rozesmátý. Nakonec přiznal, že nemá potřebný nástroj a poručil sestřičce, ať sežene Toníka. Přišel mladík v kostkované košili s koženou brašnou přes rameno a nástrojem (obávám se, že nesterilizovaným) odehnul klávesy a prst vyndal. Jó mládí, to se dneska vyzná.
Od té doby byly klávesy uhnuté a nešlo s nimi dobře psát. Nejhůř na tom bylo „a“ no, zkuste napsat přítelkyni „Drahá Mařenko“. Taky už je v letech. A to byl malér, když si stroj zapůjčil můj bývalý kolega k napsání několika stížností úřadům, JUDr. Balabec!
Pak se na stroj byl podívat jeden opravář a hned poznal, že už nepůjde spravit, neb se už náhradní díly neseženou. Načež mi nabídl, že ho odnese na smetiště, aby mi zbytečně doma nepřekážel. Ještě že jsem mu na to nekývla, velkou náhodou bylo, že hned druhý den u mě zazvonil nějaký pán a nabídl mi za něj celé dvě stovky!!
Vnouček mojí dcery, on už je na vysoké škole, si koupil nový kompjútr. Nevěděl co s tou starou šunkou, ale pak dostal výborný nápad a Písí zůstalo u mě.
Zkoušela jsem na internetu hledat ve zboží, víte, to je taková prodejna, co o ní hovoří v televizi, novou klec na mého papouška. Asi se mi nějako zatřásla ruka, neboť jste místo klece vylezl Vy, pan Klebec.
Koukám, že jsem se rozepsala šířeji, a nyní, jsa téměř na konci stránky, není mi známo proč. Jakmile si vzpomenu, opět Vám napíši.
S uctivým pozdravem Zdeňka Bláhová-Stručná
Drahá Zdeničko,
bohužel nevím, jakou jinou formou Vás kontaktovat, ale máme něco společného: souhrou náhod na nás obě nějakým způsobem z písí vylezl Klebec (už ani nepamatuju, co jsem to sháněla já). Ale nedá mi to (snad mi pan Klebec odpustí, že píšu Vám..)ale musím Vám napsat, že jsem již dlouho neviděla tak distinguovaný a čtivý sloh, to se už dnes moc nepotká. Víte zprvu jsem měla pocit, že i tyto stránky pana Klebce budou pro nás důchodce čímsi povznášejícím a přínosným, ale v poslední době se z něj vyklubalo pěkné číslo.. však mrkněte na video ze včerejší schůze a buďte ráda, že jste zapomněla otázku. Tož moc Vás zdravím přeji krásné a klidné svátky a děkuju, potěšila jste moji duši
Božena Kšandová
Milá paní Boženko, také jste mě moc potěšila. Já to video shlédla. A teď si tu píseň stále notuji a nemohu ji vyhnat z hlavy. Jen refrain se mi trochu poplet, tu kůlnu tam nějak nemohu dostat.
Snad si polknu neurol.
Až mi ten náš vysokoškolák udělá nějaké bloky, nebo jak se to jmenuje, dám Vám přes pana Klebce vědět, mohly bychom si rozumnět.
S úctou Zdeňka
Okomentovat