Suspenzor z mateřské školky

Vnuk dostal ve školce něco jako masku, ale maska to nebude, protože je to z asi 5 mm silné a tvrdé umělé hmoty. Takže na obličej to zřejmě nepatří a s Mařenkou jsme objevili mnohem praktičtější upotřebení - jak názorně vykresluje přiložený snímek.

Kafé Laté

Zahajuji Klebcovo Vánoční Zpravodajství! První zpráva je kritizující: jde o to nové moderní balení kávy, co se poslední dobou rozmáhá. Za sebe musím říct, že obyčejná zrnková, kterou si namelu u dvěří v jednotě, je mnohem praktičtější, než tyhle novoty.

Vždycky všechno strašně zaprasíme, když to rozděláváme a sypeme a lejeme do šálků. Krom toho je to neekologické balení a nakupovat to nakonec taky není logické, protože je to strašně drahé. A chutná to úplně normálně.

Ale teď to zas měli v akci tak to Máňa zasejc nakoupila, protože Kopečková to taky nakoupila a to by bylo, aby my jsme byli za nima pozadu.

Radost ze zubů

Mařenka sice bude ráno kontrolovat, jeslti jsem zde v pořádku uvedl, že největší radost mi udělala její dýňová specialita, ale co už: dneska mi udělalo největší radost, když mi zubařka ráno vyvrtala zub, takže už to konečně nebolí!

Jak jsem zas byl vtipný

Dneska jsme seděli se ženou na verandě a popíjeli víno a když se začalo připozdívat, Mařenka vstala se slovy že jí píchá u srdce a že jde spat.
Vtipně jsem se zeptal, jestli navěky a tak to vypadá, ze dnes večer spím na té verandě.

Trenyrky

Máme doma takovou krizovou situaci ohledně prádla. Přestože Máňa pere, až se z Tatramatky kouří, nějak mi došly čisté trenyrky. Už před časem. Přestože jsem na problém několikrát upozornil, dosud se nic nestalo.

Dnes večer jsem Mařenku chtěl uvést do rozpaků: "Mařenko, zítra budu mít takovou malou slavnost!", povídám já.
"A jakou?", zeptá se Mařenka.
"Bude to týden, co nosím ty stejné trenky!"
A moje žena, místo aby se začervenala, s klidem odvětí: "Jen počkej, jaká to bude sláva, až budeš mít výročí!".

Napadlo

Sněhu.
Dnes.
Moc.
Pa!
K.

P-365:11 - Jíme šneky!

Dneska jíme šneky a pivo. Ovšem šneky jsou pečené z těsta. Pivo je ovšem pravé, jedenásctistupňové!

P-365:10 - Kostka

To je fofr, to nám to přibývá do Projektu!

Nakonec dnešní fotka: všiml si někdo (kromě mně - renesančního), že hrací kostka se při určitém úhlu pohledu jeví jako kolečko?

P-365:9 - Šípková Máňa

Poeticky nazvaný příspěvek ve skutečnosti pojednává o tom, že moje Máňa nikdy pořádně nepřidělá pokličku na čajovou konvici. A tak místo fotky šípků ve skleněné konvi přináším včerejší obraz šípků na sporáku. Ještě že jsem si to nenalil na ruku!

P-365:8 Renesanční člověk

Nedávno jsem se rozhodl, že se stanu renesančím člověkem. Říkal jsem to Marušce a ona na mně tak koukala, jako kdybych se zrovna vrátil z hospody (shodou okolností tomu tak opravdu bylo).

Ještě než za sebou zabouchla dveře ložnice, tak jsme si vysvětlili, že renesanční člověk je člověk mnoha zájmů a talentů. A takový tedy budu i já, Klebec Jan.

Mimo jiné jsem se začal učit hrat na kytaru. Ta je teď na prodej, protože zatím se mi daří jen ta první půlka, tj. jsem muž mnoha zájmů.

Má pár ťukanců, ale jinak je dobrá!

P-365:7 Čím fotím

Ha! Už jste se lekli, což? Ale ne, já jenom nemohl najít tu nabíječku na ten počitač, ale už ji mám. Tak rychle vkládám, co jsem to nafotil.

Tak tohle je ten muj klenot:

P-365:6 Málem nestihnul

Přátelé, včera jsem to málem nestih! Už jsem dávno spal, když tu najednou jsem se probudil zalitý potem hrůzy! Vždyť já zapomněl na foto dne!!

Naštěstí bylo teprve 23:22, takže jsem ještě bystrou akcí stihl Projekt zachránit a vkládám tedy ještě zaručeně včerejší foto. Máňa má totiž u postele mobil, nebere chudák vážně varování o škodlivosti záření. Ten mobil má v sobě dokonce taky foťák, ale jen takovej obyčejnej, né jako je ten můj!

Jsem o den opožděný s vkládáním, ale jinak je vše v pořádku.

P-365:5 Útesy pekelné

To pravidelné blokování zaříná být dřina. Dnes alepsoň vkládám rychlofoto nazvané poeticky "Útesy pekelné".

Znělo mi to tak nějak světověji, než původně uvažovaný název "Buchty v troubě".

P-365:4 - Brassica pekinensis var. arboresis

Tož dnes byl náročný den. Byli jsme s Máňou v zoo. Vyrazili jsme původně proto, že ráno dírou nad našim domkem vysvitlo sluníčko a tvářilo se, že to není náhoda. Jakmile jsme však zakoupili lístky, začalo pršet a vítr nemilosrdně dul ze severní strany. Speciální zvýhodněné lednové vstupné však je pro našince nezanedbatelné vydání - vracet jsme se nechtěli.

A tak jsme se statečně probíjeli vpřed po rozblácených pěšinách, skrz liduprázdné zoologicko-botanické expozice a mířili směrem k tropickým pavilonům, kde - jak víme - je sice taky vlhko, ale alespoň tepleji.

Teplomilná zvířata čerstvě umístěná v úplně nové africko-asijské expozici se v tom marastu tvářila jako že "to se může stát jenom mě" a papoušci v tropických pavilonech otráveně krákorali na každého zoufalce, co jim dělal průvan.

I moje jinak odolná Mařenka drkotala zubama tak, až jsem se bál, že si zničí protézu.

Ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Ohledně fotky: přemýšlel jsem jestli dát dnesku tu velkou chlupatou orangutanku, nebo mojí Mařenku, ale pak se mi ty fotky nějak pomíchaly, tak dávám strom z jedné expozice.

Je to strom zeloň, latinsky Brassica pekinensis var. arboresis.

365: 3 - Chcete mě?

Ha, tak dnes to bude jednoduché: jednak se mi nic zvláštního nepřihodilo a druhak jsem hned ráno v kafi objevil zviřátko. Vidíte ho? Jako by uplně těma očičkama dělalo "Chcete mě?", co? Já poznám, i co to je za rasu (kdo chce hádat, správná odpověď je skryta pod obrázkem).

No přece kíčvezej (pozdau).

Projekt 365: 2

Musel jsem dnes po obědě zajet něco vyřídit dole ve městě a když jsem se vrátil, stromeček vánoční byl už na zápraží a jeho výstroj složená v krabici a připravená na schodech k odnosu na pudičku. Tak to mě Máňa předběhla.

Ne že by mně odstrojování tak moc bavilo, ale včera jsem si ověřil, že na větvích zůstalo nezanedbatelné množství čokoládových pochutin, s nimiž jsem si dělal konkrétní plány.

Tyto se však nyní záhadně ztratily neznámo kam. Marušky se na jejich osud zkušeně ptát nebudu, neboť tuším, že by se na mně zahleděla káravým pohledem a mlčky by kývala bradou směrem k osobní digitální váze, co mi ji Ježišek přinesl vloni.

Ach jo. Tak to by byl tedy definitivní křížek za těma letošníma vánocema. Ostatně vizte foto.

Projekt 365

Tak já teda zase zkusim ten Projekt 365. Snad to dopadne lip, jak s tím Zenitem minule. Dostal jsem totiž od dětí pod smrček takový ten digitální foťák. Je to značka Minolta, a to je známá věc, že Minolta je kvalitka!

Nechci se chlubit, ale mám do něj i šestnácti megovou S.D. kartu (to je jako místo filmu a pak se to strká do počítače a je to myslim na víc použití, ale to jsem ještě nezkoušel).

Takže teda podle tý kartičky myslím, že mám šestnáctimegáč, jak řikáme my z branže. A to už je co říct, protože to nemaj kolikrát třeba ani mnohem větší foťáky (ten muj je takovej malej, šikovnej).

Takže teda zpátky k projektu: když už jsem aparát dostal, tak abych to využil, pouštím se do toho znova. Moc se mi nechtělo, zdá se mi to dlouhé, ale pak jsem zjistil, že příští rok by to bylo ještě horší, protože to je rok přestupný a to by pak musel být Projekt 366, což je ještě o něco náročnější, jak třistašedesátpětka.

Tož tak.

Dávám teda první fotku: odpoledne jsem si trochu schrupnul, pantofle jsem vyzul pod stromkem a když jsem se probudil a rozespale se nazul, podivil jsem se co mě to šimrá v ponojdě. No jehličky! Budem to muset zítra odstrojit.