Klebcův koutek poezie

Jak jste si poslední dobou mohli všimnout, snažím se dostát zařazení blogu do oblasti kultura publikováním svých hodnotných básní. Dneska taky.

Chobotnice

Kdo půjdeš večer za vesnici
od kapličky do polí,
můžeš potkat chobotnici,
když ti to však dovolí.

Chodívá tam při úplňku,
smutná bývá, často pláče,
proč má depku nikdo neví,
neřekne to za lahváče.

Chceš-li zvědět co ji trápí,
vezmi rozum do hrstí,
pozor, jen jí nevylekej,
jinak inkoust vypustí.

I já se jí ptal, co jí bolí,
proč tváří se jak starý mop,
ona řekla, ať si trhnu,
do chapadla jsem jí kop.

To jí jazyk rozvázalo,
starost svou mi svěřila.
Teď už je mi zcela jasný
důvod proč se složila.

Povídá mi: před půl rokem
divná věc mě napadla,
když jsem přece chobotnice,
proč mám jenom chapadla?

Vždyť je přece chobotnice,
nehraje to do noty ...
Už to chápu, je to problém,
nemá žádný choboty!

Čuprstár

Tož nevim jak vy, ale podle mně letošní superstár vážně nemá konkurenci. Chodíme se na to dívat s dědkama do hospody, konečně se aspoň využije ta velká televize, kterou tam namontovali před lety, když ještě hokejisti hráli dobře.

Jak víte, tak já fandim tý rokerce Leoně. Vždycky jsem měl tak ňák slabost pro drsňačky a že nelžu, to může dneska každý poznat podle mojí Máňy.

Dokonce jsem poslal Leoně hlas, ale už asi nepošlu, protože to bylo poznat na vyúčtování. Maruška mi na to přišla a na truc poslala 5 hlasů tomu ušatýmu skřítkovi Benďourovi. Přitom náhodou dobře vím, že se jí vůbec nelíbí.

Se mi zdá, že asi žárlí.

Klebcův koutek poezie

Nenažrané prasese

Prase pase se v lese,
co všechno spase diví se.
Vším co najde nacpe se,
na míse pak vrtí se.

Houby, houby, houby - příčina mé zhouby

Slibný titulek, že? Ovšem dnešní příspěvek je podstatně nudnější. Byli jsme sice s Máňou na houbách, dělali jsme si chutě, protože teď tu párkrát pršelo. V rozhlase sice byl byl nějakej hlavní mykotik ČR a říkal, že nikam chodit nemáme, že teď roste prd a pozděj taky tak.

Ale kampak na nás, těchhle mykotiků je vždycky hned plnej les, jakmile první hříbek vystrčí klóbrc a nám by to chtěli rozmlouvat, tak jsme stejně šli, i když pršelo. Nic jsme ale fakt nenašli, jenom prasečí kaleniště.

Jdu koukat na superstár, dneska jsou tam holky. Já fandim tý tlustý a Máňa nevim, nechce mi to říct.

O autech

Dneska jsme jeli s mladýma do Prahy, kluci seděli vzadu a pořád chtěli, ať někoho předjedeme. Snažil jsem se udělat jim radost, ale Máňa mě držela dost zkrátka.

A pak jsem v zrcátku uviděl Renaulta Mégana, úplné dvojče toho našeho: kombi, barva, výbava (odborník pozná podle přední masky), stříbrné doplňky, nakonec i kola... A tak jsem hned hlásil, že jako pozor, teď nás předjede jediný auto, který může, protože je to největší fáro.

A když nás kolega předjel, zezadu se ozvalo: "Ale dědečku, to přece není žádné fáro, to je Renault Mégane!".

(To je vliv těch škodováků mezi námi.)

Solné království

Dneska jsem byl v Solném království. Nebojte, není to žádná sekta, ale taková jako místnost dole ve městě u dálnice, kde je šero a kde se po podlaze válí spousta soli a to prý má zdravotní účinky. Jsou tam taky lehátka - je to prostě takové jako moře levně pro důchodce.

A ta lehátka, když se na nich leží a zatlačí se patama, tak to jde víc do lehu a je to strašně pohodlný. Tak jsem zatlačil (nebojte, tady ještě všechno šlo dobře) a hned jsem měl nohy výš neš hlavu. Jenže pak už jsem nevěděl, čim zatlačit, aby se to vrátilo, na stopět kilo to asi stavěný nebylo. Slézt z toho už taky nešlo a já se vrtěl a tlačil kde to šlo a nic. Ale zavolat o pomoc jsem se styděl - až mě nakonec našla před dalším turnusem recepční a ta mi pomohla, takže nakonec to dobře dopadlo.

Zdravim DoktoraNotora!

Nehoda

Poslední dobou se mi dějí samé nehody, jako třeba dneska. Šel jsem převařit akvarybám hrnec vody a aby to rychlejc vystydlo, tak jsem to nes plný ven, bez pokličky. A jak si loktem otvírám dvéře, tak mi vyšplouchla taková malá kapička do pupíku. To mám z toho, že doma nechodím v tričku od té doby, co teploty venku klesly pod 18 stupňů a Máňa začala zas topit v kamnech.

Kapička vařící vody do pupíčku - to věru není žádná erotyka a jak jsem přitom zakvičel a povyskočil, tak jsem vodu v hrnci rozšplouchal cca do výšky hlavy průměrně vzrostlého muže. Konkrétně zvlášť vydatný šplouchanec mi vnikl až do nosu, pálí to jak sviňa.

Nevěděl jsem co dřív, jestli kvičet, poskakovat bolestí nebo uhybat před další vodou, pořád s tim hrncem v ruce - prostě začarovaný kruh, panika. Nakonec jsem ovládl nervy a zdivočelý kus kuchyňského náčiní jsem odhodil do zahrady.

Mařenka neprojevila očekávané pochopení pro má zranění, spíš si hleděla otlučeného hrnce. A tak jsem si rozbil vajíčko a namatlal si opařené holuby v nose bílkem sám. A jak vám to teď píšu, tak se mi to tam nějak smíchalo a úplně zatuhlo a teď nevim, jestli to vůbec půjde nějak vymejt.

Ach jo.